Železnice v Jaroměři - XII. Druhá světová válka
Po zabrání sudet visela mračna nejistoty nad naší zmenšenou republikou. Přišel 14. březen 1939, kdy slovenský sněm odhlasoval vytvoření Slovenského státu a prezident dr. Emil Hácha byl německým kancléřem Hitlerem povolán do Berlína. Zatím nikdo netušil, že na hranicích republiky stojí wehrmacht a čeká na rozkaz k obsazení Čech a Moravy.
Následujícího dne zuřila v Jaroměři sněhová vánice, nad ránem došla z ředitelství státních drah v Hradci Králové telegrafická zpráva v následujícím znění: „Německá vojska překročila hranice a postupují do vnitra naší země. Vybízíme všechny zaměstnance, aby konali dále svoje služební povinnosti, tak aby nedošlo k nějakým incidentům.“ Již po sedmé hodině ranní dorazili do Jaroměře první němečtí vojáci, kteří se domnívali, že v Čechách vypukla revoluce, již musí potlačit. V odpoledních hodinách téhož dne došlo k vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Společně s republikou zanikly i Československé státní dráhy (ČSD) a vznikly Böhmisch-Mährische Bahn – Českomoravské dráhy se zkratkou BMB-ČMD, sice samostatná organizace, ale fakticky podřízena říšským drahám. Po vyhlášení protektorátu se projevil u BMB-ČMD nadbytek zaměstnanců a je přikročeno k propouštění. Mnoho železničářů odchází k říšským drahám, kde jim byla nabídnuta práce. Během dalších let se tyto nabídky stávaly povinnými a odmítnutí mnohdy vedlo i k vyšetřování gestapem.
Již koncem března začalo německé vojsko odvážet materiál z josefovských armádních skladů. První transport s 31 vozy směřoval do Neuhammaru a další jej následovaly. Do konce roku 1939 jaroměřští železničáři vypravili ze stanice 106 vojenských transportů, 51 jich přijali a 698 stanicí projelo.
V září došlo k zavedení dvojjazyčných nápisů, vyhlášek a přejmenování stanice na Josefstadt-Jaromiersch a jaroměřské zastávky na Jaromiersch. Nejspíše z důvodů špatné výslovnosti došlo po krátké době k úpravě názvu na Josefstadt-Jermer pro stanici a Jermer pro zastávku. Personálu drah bylo dále nařízeno vyvolávat názvy stanic a zastávek nejdříve německy a poté až česky, což nebylo vždy důsledně dodržováno. Železničářům jsou nabízeny dobrovolné kurzy němčiny, které se staly od konce roku 1942 povinnými. Němčina byla zavedena ve služební komunikaci nejprve pouze se sousedními německými stanicemi a od roku 1943 jako jediný úřední jazyk na železnici. Po krátké době následovalo zmírnění tohoto nařízení ve smyslu, že při dopravní a přepravní službě může být použito i češtiny, aby nevzniklo nebezpečí nehod.
Za okupace byl do vybraných kanceláří stanice instalován telefon s ústřednou umístěnou ve správní a obytné budově, tzv. červeném domě. V této budově je v roce 1942 upraven sklep na protiletecký kryt, jehož existenci dodnes připomínají bílé šipky namalované v těsné blízkosti vchodových dveří. Také proběhla modernizace elektrických rozvodů ve výtopně včetně výstavby trafostanice, jež mimo jiné napájela točnu, do té doby otáčenou pouze ručním pohonem. Stejně jako za první světové války se opět projevil nedostatek potravin a špatná výživa drážních zaměstnanců, proto byla zřízena v parku před nádražím dřevěná bouda s kuchyní, která zajišťovala stravování železničářů. Pro podporu německého válečného úsilí bylo nařízeno vyjmout dvě výhybky z kolejiště, které byly následně odeslány na východ.
U vchodu do Správní a obytné budovy, tzv. červeného domu, jsou stále patrné bílé šipky označující protiletecký kryt.
Nádraží se nevyhnuly ani krádeže a sabotáže. V noci z 15. na 16. července 1941 došlo k poškození brzdových hadic u 12 vozů a jedné lokomotivy. Případ vyšetřovala německá kriminální policie z Hradce Králové jako sabotážní čin a zatknula topiče zdejší výtopny Steinera. Zaměstnancům bylo po této příhodě zakázáno nosit u sebe kapesní nože. K dalšímu zatčení došlo v roce 1943, kdy posunovači Hiller, Lášek a Linek odcizili vojenskou mouku. Provinilce odsoudil německý soud za sabotáž na 16 měsíců žaláře.
Od roku 1944 se začaly válečné události přibližovat k Čechám. Stále častěji přelétaly nad Jaroměří svazy spojeneckých bombardérů, a proto bylo nutné nádraží důkladně zatemnit a k nezbytnému osvětlení sloužilo použito pouze několik žárovek natřených modrou barvou. Posun a veškeré činnosti spojené s provozem železnice se odehrávaly za tmy a kladly vysoké nároky na zaměstnance, což se projevovalo zvýšenou nemocností. I přes ztížené pracovní podmínky nedošlo ve stanici k žádné větší nehodě. Ve dvou případech byly shozeny pumy nedaleko nádraží – před korunními hradbami, a u železničního mostu přes Labe. Také se začal projevovat nedostatek vozů a provozuschopných lokomotiv, což vedlo k omezení přepravy zboží. Cestující mohli bez povolení, které vydávalo ředitelství drah jen v naléhavých případech, cestovat pouze do vzdálenosti 75 kilometrů. Proto se začala rozmáhat jízda „na černo“, obzvláště v nočních přeplněných a neosvětlených vlacích. Závěrem roku došlo k navýšení počtu osobních vlaků – ty přepravovaly jak německé vojáky na blížící se východní frontu, tak i dělníky mířící do říšskoněmeckých zbrojních podniků.
Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř
Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice