Železnice v Jaroměři - X. Třicátá léta
Železnici v Jaroměři tvoří, kromě nádraží či vlastních tratí, i další různé stavby, mezi které náleží i železniční vlečky vybíhající z nádraží přímo do průmyslových podniků nebo k různým skladům či rampám.
Za první republiky se průmysl a obchod rozvíjel, a tak se ke stávajícím vlečkám do Čerychovy tkalcovny a do skladiště Rolnického družstva přidávají hned tři nové. Nejrozsáhlejší z nich byla vybudována do skladu koželužnické firmy Polický. Její kolejiště i s budovami skladů se nacházelo v prostoru dnešního sídliště Nová Zavadilka, ze kterého dnes zůstala jen kolej křížící Nádražní ulici. Další vlečka byla postavena od výtopny k Hradecké ulici. Zde firma Bratři Zikmundové stáčela cisterny s pohonnými hmotami. Na opačné straně nádraží vybudovala firma Otto Ehrlich vlečku s rampou pro vykládku uhlí. Kolej byla postavena v těsné blízkosti železničního přejezdu mezi Jaroměří a Josefovem blíže k Josefovu.
Poslední jmenovaná vlečka byla později rozšířena přes silnici a to i navzdory protestům jaroměřských a josefovských zastupitelů. Ti namítali, že jsou závory přes přejezd neustále uzavřeny a vlečka situaci ještě zhorší, a jako řešení požadovali zřízení podjezdu. Ředitelství ČSD podjezd odmítlo s odůvodněním, že vlečka provoz na železnici téměř nezvýší a otázka vybudování podjezdu náleží státu, jemuž silnice patří. Podobně bylo v Jaroměři požadováno rozšíření viaduktu klenoucího se nad Husovou ulicí, jelikož průjezd pod tratí byl příliš úzký a omezoval život na hlavní městské třídě. Také se objevovaly hlasy o nutnosti zdvojkolejnění trati z Hradce Králové do stanice Josefov-Jaroměř, ani ty ale nebyly vyslyšeny.
Koncem dvacátých let přestala vyhovovat provozu jaroměřská zastávka. Z těchto důvodů došlo k vypracování projekt na stavbu nové budovy, která by lépe reprezentovala město Jaroměř. V srpnu 1930 byl přerušen provoz zastávky a začalo se s demolicí přízemní hrázděné budovy. Po dobu stavby byly jako náhrada zavedeny autobusy jezdící z centra Jaroměře ke každému vlaku na nádraží a od každého vlaku zase zpět. Nová budova zastávky byla otevřena v prosinci 1931, ale třetina cestujících se sem již nevrátila a raději využívala autobusového spojení, které zůstalo i nadále v provozu.
Silniční doprava konkurovala železnici i na větší vzdálenosti. Jako příklad můžeme uvést spoj z Nového Města nad Metují přes Jaroměř do Prahy. Zpáteční jízdenka z Jaroměře do Prahy stála v autobuse polovinu oproti ceně při jízdě rychlíkem. Konkurence nebyla jen u osobní přepravy – pro Etrichovu továrnu začalo dovážet uhlí nákladní auto s přívěsem, které převezlo 100 kg o 42 haléřů levněji než vlak. Reakcí Československých státních drah na rozvíjející se autobusovou dopravu bylo zavedení motorových vozů, které byly levnější na provoz než parní lokomotivy, ale kvůli omezené kapacitě mohly nahrazovat jen méně vytížené vlaky. Motorové vozy začaly jezdit přes naše nádraží v roce 1930 na osobních vlacích z Hradce Králové do Náchoda. V následujícím roce byl připravován projekt výstavby garáže pro motorové vozy na josefovsko-jaroměřském nádraží v sousedství výtopny, ale nakonec nebyl realizován.
V roce 1932 se začala projevovat hospodářská krize. Továrny a obchody omezovaly výrobu, některé zastavily provoz úplně a lidé přicházeli o zaměstnání a i železniční personál byl redukován. Také se opět začalo krást uhlí, které pak muselo být hlídáno. Kradlo se ve výtopně i z odstavených vozů ve stanici. Byly zjištěny i případy, kdy bylo uhlí shazováno z nákladních vlaků za jízdy. V této nelehké době bylo uvažováno o zrušení výtopny v naší stanici, zástupci města však žádali ředitelství státních drah, aby výtopnu nerušilo, popřípadě aby zde byly zřízeny dílny a tím byla zachována pracovní místa. Nakonec se obavy místních nevyplnily a výtopna zůstala v provozu i nadále.
Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř
Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice