Železnice v Jaroměři - XIII. Závěr války
Východní fronta se blížila! Němci ustupovali na západ a městem proudily zástupy uprchlíků směřujících od Náchoda k Hradci Králové.
Před postupující spojeneckou armádou přijel v únoru 1945 do železniční stanice Josefstadt-Jermer velitelský vlak armádního sboru generála Schörnera složený z 33 vozů. Souprava byla odstavena na vlečku firmy Polický naproti nádraží. Pro zajištění bezpečnosti vlaku, a hlavně jeho osazenstva byla uzavřena dnešní Nádražní ulice. Cestující a povozy museli na nádraží dojíždět pouze oklikou přes Hradeckou ulici. Po šesti týdnech došlo k přemístění velitelství do lázní Velichovky a vlak odjel do Předměřic nad Labem. S odjezdem vlaku si místní oddechli, jelikož se obávali, že vlak přiláká letecký útok.
S blížícím se koncem války vzrůstal neklid na železnici. Tratě a telefonní linky byly často poškozovány a jízda vlakem se stávala pro cestující stále více nebezpečnou. Na železnici se začal projevovat nedostatek provozních lokomotiv a na nádraží se hromadily vozy. Denně byly hlášeny nálety hloubkových letců, různé vlaky byly rušeny a zaměstnancům se nedostávalo střídání. Osobní vlaky, které byly stále omezovány, byly přeplňovány uprchlíky z Německa.
Večer 3. května došlo k zastavení provozu na trati mezi Jaroměří a Starou Pakou, kdy železničáři očekávali revoluci. Ta zatím ještě nepřišla a následující den bylo vypraveno několik vlaků, ale jen do Dvora Králové nad Labem a Starkoče.
V dopoledních hodinách 5. května se roznesla zpráva, že bude vyhlášena samostatnost republiky. Drážní zaměstnanci naslouchali rozhlasu, ale vyhlášení se nedočkali. Místo toho se dozvěděli, že v Hradci Králové a dalších městech jsou strhávány německé vyhlášky a nápisy a jsou vyvěšovány československé vlajky. Na nádraží bylo neprodleně započato s odstraňováním všeho německého. Při tom došlo k rozporu s německou nádražní stráží, která si povolala posilu, jejíž velitel nařídil obnovu německých vyhlášek a nápisů. Po poledni začal volat pražský rozhlas o pomoc a napětí ve stanici se stupňovalo. Krátce nato přišel rozkaz ministerstva dopravy o zrušení dosavadních jazykových předpisů a ustanovení češtiny jako úředního jazyka. V Jaroměři vznikl Národní výbor, který začal jednat s velitelem německé posádky. Večer došlo k zastavení veškeré železniční dopravy.
Další den zůstal na nádraží jen přednosta, výpravčí, dva signalisti, telegrafista a jeden úředník. Ostatní zaměstnanci vyčkávali připraveni k práci v červeném domě, ale požadavky Němců na vypravení vlaků nebo vyložení vozů byly odmítány s odůvodněním, že se nedostavil personál do práce. Odpoledne přišel z Hradce Králové požadavek na vypravení vlaku s moukou, cukrem, benzínem a dalším zbožím, které bylo ve vozech odstavených ve stanici. Nákladní vlak byl nenápadně seřazen a večer vypraven. Jeho odjezdu si ale všiml velitel německé stráže, který neprodleně přikázal dopravit vlak nazpět. Pro případ neuposlechnutí rozkazu si vzal výpravčího jako rukojmí a vyhrožoval jeho zastřelením. Současně nechal nádraží obklíčit. U strážního domku za Jaroměří byl vlak zastaven a strojvedoucímu vysvětlena situace. Vlak musel pokračovat do Smiřic, kde bylo nutno přestavit lokomotivu na opačný konec vlaku, a následně se po necelých dvou hodinách vrátil. Mezitím na nádraží dorazila vyšetřovací komise tvořena německými důstojníky a začala případ vyšetřovat jako sabotáž. Po prohlídce vlaku a zjištění, že se jedná o civilní zásilky, napětí mírně polevilo. Vyšetřovatelům bylo vysvětlováno, že vlak jel oklikou do Liberce. Vyšetřování se táhlo do noci, a tak se s tímto vysvětlením komise prozatím spokojila.
Dne 7. května posádkové velitelství v Jaroměří nařídilo přednostovi stanice pod pohrůžkou smrti obnovení osobní dopravy. Ředitelství drah v Hradci Králové souhlasilo s vypravením po jednom vlaku do Staré Paky a Hradce Králové, aby nedošlo k obětem na životech. Mezitím byly hlášeny z Hradce Králové blížící se americké tanky. Jednalo se o tzv. Misi Velichovky, která jela oznámit kapitulaci německých ozbrojených sil již zmiňovanému veliteli armádního sboru polnímu maršálovi Schörnerovi (v dubnu byl povýšen) do Velichovek. Té se tanky neúčastnili, pouze kolové obrněné vozidla. Přes Jaroměř jela jen část kolony vozidel s jedním obrněným vozidlem.Dne 7. května posádkové velitelství v Jaroměří nařídilo přednostovi stanice pod pohrůžkou smrti obnovení osobní dopravy. Ředitelství drah v Hradci Králové souhlasilo s vypravením po jednom vlaku do Staré Paky a Hradce Králové, aby nedošlo k obětem na životech. Mezitím byly hlášeny z Hradce Králové blížící se americké tanky. Jednalo se o tzv. Misi Velichovky, která jela oznámit kapitulaci německých ozbrojených sil již zmiňovanému veliteli armádního sboru polnímu maršálovi Schörnerovi (v dubnu byl povýšen) do Velichovek. Té se tanky neúčastnili, pouze kolové obrněné vozidla. Přes Jaroměř jela jen část kolony vozidel s jedním obrněným vozidlem.
Přesto opět začali zaměstnanci na nádraží se strháváním německých vyhlášek a nápisů a vyvěšovaly československé vlajky a prapory. Velitel německé nádražní stráže tentokrát utekl a jeho zástupce jen požádal o doprovod do Josefova k odzbrojení. Dopoledne 9. května dorazil do Jaroměře předvoj rudé armády. Po slavnostním uvítání osvoboditelů bylo započato s obnovou železniční dopravy.
Po roce, 5. května 1946, byl před nádražím odhalen pomník obětem německé okupace z řad železničních zaměstnanců:
- Karel Čermák – strojvedoucí výtopny, který organizoval a prováděl sabotážní činy, byl prozrazen, zatčen a vyšetřován gestapem, ale nikoho neprozradil, koncem roku 1944 byl odvezen do Terezína, kde podlehl prožitým útrapám;
- Stanislav Fajman – traťový dělník nasazený v říši, pokusil se o útěk, ale byl dopaden a uvězněn v Drážďanech a později v koncentračním táboře v Radensbergu, kde zemřel vyhladověním;
- Miroslav Janara – vlakvedoucí v. v., který byl zatčen pro tajné rozšiřování ilegálních letáků, vyšetřován na Pankráci a poté odvezen do Terezína, kde zemřel, aniž by někoho prozradil.
Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř
Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice