Železnice v Jaroměři - IX. První republika

V červnu 1920 přijel na naše nádraží vlak s legionáři z Rusi, kteří byli slavnostně uvítáni obecními zastupiteli, školními dětmi, spolky a dámami z Červeného kříže. Poslední legionáři dorazili do Jaroměře až v následujícím roce. Dále bylo pokračováno v odesílání zajatců z josefovského zajateckého táboru. Vozy ruských transportů byly ozdobeny srpy a kladivy, na zajatcích bylo vidět, že odjíždějí neradi. O jejich odjezdu se ve staniční kronice dočítáme následující řádky: „Obecenstvo, které kdysi ruské zajatce svými sympatiemi tak provázelo, vůbec se k jejich odjezdu nedostavilo. Za to hojně dívek a žen, jež zde Rusové zanechali.“

Dopravu na železnici mnohdy komplikovaly závady technického charakteru, za zmínku stojí sesedání trati nad jaroměřskou zastávkou, které bylo pozorováno v únoru 1924. Dne 5. března bylo zpozorováno nebezpečné naklánění vozů, kvůli kterému byl provoz ihned zastaven a nebezpečné místo prozatímně opraveno. Ale stav trati se zhoršoval, následující den byla zastavena nákladní doprava, osobní vlaky jezdily proti sobě k poškozenému místu a zde se přestupovalo z jedné soupravy do druhé. Neprodleně byly zahájeny práce na zprovoznění trati a zajištění náspu. Provoz byl obnoven po 4 dnech. První vlak projel místo krokem a cestující museli jít z bezpečnostních důvodů přes opravené místo pěšky za vlakem, další vlaky již projížděly rychleji a bez vystupování cestujících.

V roce 1924 opět žádají jaroměřští zastupitelé o změnu názvu stanice Josefov-Jaroměř na Jaroměř. Svoji žádost několikrát urgují, odpověď však dostávají až v roce 1927, kdy Ředitelství státních drah v Hradci Králové požadavek zamítá. O dva roky později, tedy v roce 1929, si josefovští zastupitelé stěžují na nesprávné vyvolávání názvu stanice, kdy průvodčí vyvolávají pouze Jaroměř a nepoužívají celý úřední název. Dále zasílají stížnost na vydávané jízdenky, na kterých je uvedena pouze polovina názvu stanice, a to opět pouze Jaroměř. Všechny stížnosti byly vyřešeny ke spokojenosti Josefova. Dnes se již nedozvíme, zda se jednalo o umyslné činy roztrpčených Jaroměřáků, anebo pouze o nedorozumění.

V létě 1926 se v Jaroměři konala Hospodářsko-průmyslová výstava severovýchodních Čech a přípravy na ni probíhaly od počátku roku. Výstaviště bylo umístěno v těsné blízkosti liberecké trati u nové sokolovny, což vzbuzovalo zájem cestujících, kteří pozorovali probíhající přípravy z oken vlaku. Výstavu zahájil 3. července slavnostní průvod, kterého se zúčastnili i drážní zaměstnanci s kapelou. Po dobu trvání výstavy byly vypravovány o nedělích a svátcích zvláštní vlaky směřující do Jaroměře, ale již první výstavní neděli se ukázalo, že jejich počet je nedostatečný. Největší zájem zaznamenala výstava 11. července 1926, kdy ji navštívil T. G. Masaryk. Prezident byl přivítán za účasti železniční hudby, která zahrála státní hymnu. Panu prezidentovi byli mimo jiné představeni vrchní drážní úředníci a přednosta výtopny. Železničáři uvítali pana prezidenta „radostně a všem zůstane den jeho návštěvy nezapomenutelným navždy”, pouze je zklamalo, že nepřicestoval do Jaroměře vlakem, ale automobilem. V tento slavnostní den byly ke zvláštním vlakům vypraveny ještě další tři mimořádné vlaky a celkově byla pravidelná doprava posílena o 173 osobních vozů. Jen v Jaroměři vybraly ten den osobní pokladny přes 60 tisíc korun, přičemž jedna pokladna byla zřízena i přímo na výstavišti. Na měsíc trvající výstavu přivezly dráhy přibližně 70 tisíc návštěvníků.

„Atentát na rychlovlak Pardubice-Liberec,“ či podobné titulky hlásaly noviny po celé republice v roce 1926. „Dne 26. září dva vojíni, Matěj Píšma (…) a Jaroslav Slavík (…), oba z Josefova, uprchlíci z vojenské nemocnice, osnovali zločinný útok na rychlík Liberec—Pardubice, který po 10. hodině večerní odjíždí ze stanice Josefov-Jaroměř. Bdělá noční stráž nádražní pozorovala za silné noční tmy muže, vojína, jenž cosi sháněl po nádraží. (…) vojín přináší na trať hned při závoře u obce Jezbin silné brzdiče, jichž používá se při posunování (…), a že je klade na kolej, kudy měl rychlík Pardubice—Liberec jeti. Druhý vojín, schován za budovu topírny, pozoroval dílo svého soudruha a udílel mu patrně odborné, zločinné rady.“ Sdělení vždy popisovalo nekalé úmysly vojínů a hrdinské činy železničářů, kteří na poslední chvíli odvrátili vykolejení rychlíku a jednoho z vojínů zadrželi. Ředitelství ČSD poté vydalo prohlášení, které většina novin omluvně otiskla a které celou příhodu uvádělo na pravou míru: „Dne 26. září vraceli se asi o 22. hodině dva rozjaření vojíni do Josefova a zkrátili si cestu neoprávněnou chůzí přes nádraží Josefov-Jaroměř. Tam ze svévole položili na zemi ležící zarážku (…) na kolej čís. 4, kdež v tu chvíli stál záložní stroj. Tato nepřístojnost byla ihned zpozorována posunovačem, který jednoho z vojínu zadržel (…) Rychlovlak č. 90 projel stanicí o čtvrt hodiny dříve před tím, než vojíni přišli do stanice.” Počátkem následujícího roku proběhl s vojíny soud, který skončil odsouzením prvního na 8 měsíců těžkého žaláře a ke roční ztrátě volebního práva, druhého na 10 měsíců žaláře a ztrátě volebního práva na dva roky.

Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř

Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice

Další zprávy z výtopny