Železnice v Jaroměři - II. Stavba dráhy
Stavba páté parostrojní železnice v Česku byla zahájena v září 1856 v Pardubicích a v říjnu téhož roku v Liberci. Hlavní trať dlouhou 161 kilometrů budovaly společnými silami stavební společnosti bratři Kleinů a Vojtěcha Lanny. Trať horského charakteru s řadou vysokých mostů a dlouhých tunelů stavělo současně až 17 tisíc dělníků. Na stavbě pracovali jak řemeslníci a nádeníci z okolí stavby, tak i trhani, kteří táhli od jedné železniční stavby ke druhé.
Mezi trhany přicházejí na staveniště i italští dělníci s bohatými zkušenostmi ze stavby horské dráhy přes alpský Simmering. Na stavbě se specializují na ražbu tunelů a lámání skál v kaňonu Jizery, jelikož místní se těchto prací báli a odmítali je vykonávat.
V prvním roce přálo stavbě počasí a díky mírné zimě bez sněhu práce rychle postupovaly. Brzy však nastaly problémy v podobě stávek nespokojených dělníků, kteří si stěžovali na nízké mzdy a jejich různorodost dle regionu. Dále vznikaly spory s výkupy pozemků. Zde můžeme uvést případ ze Semonic, kde s výkupní cenou nesouhlasili místní sedláci, kteří bránili pokládce kolejí a v noci novou trať rozebírali. Nakonec muselo zasáhnout četnictvo a spor vyřešil až Krajský úřad v Chrudimi.
I přes zpoždění je stavba hlavní trati z Pardubic do Liberce dokončena za neuvěřitelných 32 měsíců! Výkon to je obdivuhodný, musíme si totiž uvědomit, že stavbaři měli k dispozici pouze ruční nářadí, káry, volské potahy, střelný prach a ve tmě pracovali za svitu loučí. Provoz na hlavní trati byl zahajován postupně, jak šla stavba kupředu. První úsek z Pardubic do Josefova byl otevřen 4. října 1857 (viz zpravodaj č. 11/2022), v květnu následujícího roku je provoz prodloužen na Horka u St. Paky. Do Turnova přijíždí první vlak v prosinci 1858 a celá trať je otevřena v první májový den roku 1859. Současně s hlavní tratí byla stavěna i uhelná dráha z Josefova do Malých Svatoňovic, na které byl provoz zahájen 1. září 1859. Dokončená dráha byla velmi moderní, k čemuž přispívalo i použití nového komunikační prostředku – elektrického telegrafu.
Jednotlivá nádraží na Pardubicko-liberecké dráze byla při stavbě rozdělena dle významu do čtyř tříd. Největší stanice dráhy, Pardubice a Liberec, spadaly do I. třídy. Naopak ty nejmenší, mezi které patřily například Kuks a Smiřice, byly ve IV. třídě. V Josefově vzniklo nádraží II. třídy, které se řadilo po svém dokončení mezi největší na dráze. Kolejiště tehdy čítalo celkem 5 hlavních a několik odstavných kolejí. Mimo výpravní budovy zde byl postaven sklad zboží, příruční sklad, vyvýšené nákladiště, výtopna s točnou a uhelnou. V sousedství výtopny dále vznikly dílny na opravu vozů a lokomotiv, v kterých zpočátku provozu působil český lokomotivní konstruktér a technik František Mařík. Na nádraží se též nacházely strážní domky číslo 44 a 45. Voda pro parní lokomotivy byla čerpána ze sběrné nádrže, která je dnes zasypána, pod ulicí Na Rybníčku.
Výkres skladu s částečným pohledem pod omítku.
Hrázděné zdivo zaručovalo snadnou destrukci budovy v případě ohrožení pevnosti.
Jedním z požadavků vojenské správy při výstavbě josefovské stanice byla i možnost rychlé destrukce nádražních budov v případě ohrožení pevnosti. Budovy zde byly vystavěny dle normálií Pardubicko-liberecké dráhy, navenek totožné s budovami rozesetými po celé délce trati. To, v čem se odlišovaly, se ukrývalo pod omítkou. Cihlové zdivo bylo nahrazeno zdivem hrázděným. Tato změna v konstrukci budov zaručovala snadnější demolici v případě požadavku pevnostního velitelství na odstranění budov.
Na svatoňovické trati, přibližně jeden kilometr za josefovskou stanicí, byl vystavěn 473 m dlouhý dřevěný most o 24 polích přezdívaný „americká houpačka“. Most byl zhotoven z dubového dřeva a jeho konstrukce působila velmi vzdušně. Na jeho údržbě pracovalo celoročně několik tesařů. V době svého vzniku byl údajně nejdelším dřevěným mostem v monarchii. Na obou koncích mostu byl strážní domek. Po projetí vlaku vechtři (strážníci) z těchto domků museli projít most, jestli nezačal hořet od uhlíků z lokomotivy. Model části tohoto mostu je vystaven ve stálé expozici Městského muzea v Josefově.
Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř
Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice